Soubor konceptuální poezie obsahuje více než čtyřicet textů, které přibližují mnohdy beznadějné situace, z nichž se vlivem konzumního způsobu života definitivně vytrácejí mezilidské vztahy a kontakty.Texty Ondřeje Buddeuse jsou otištěny na volných listech, na jejichž opačné straně je fotografie jednoho rozsvíceného věžáku v noční tmě. Pokaždé je ovšem zpodobněný v jiné poloze, někdy svítí jen pár oken, jindy celé patro. Přesto je ale až děsivě anonymní, i přes ony světelné odchylky působí stále stejně chladným, neosobním dojmem, který předurčuje tento objekt k tomu, aby se v něm nebo jeho blízkém okolí odehrávala vypjatá a drásavá lidská dramata. Právě tato zóna (nebo dokonce jakési postmoderní ghetto) se stává předmětem zájmu Buddeusovy poezie. Platí zde normy, jež charakterizují současné tempo života, vedou k odlidštění, brutálně mění vztahy, takže lidská spokojenost se záhy smrskne do mínění lidoopa, že "základem civilizace je pravidelná strava". Znepokojující meditace Ondřeje Buddeuse strohou a fragmentární básnickou řečí pouze připomínají, že člověk se dostává do kritické situace, kdy vše směřuje k trpnému konci: "Všichni operátoři jsou momentálně zaneprázdněni", ale i kdyby se netvářili tak zaměstnáni, nikdo z nich by patrně stejně nebyl schopen odpovědět prostý dotaz, jak dál...