Beletristické zpracování osudů osmi českých spisovatelek se pokouší nejen o rehabilitaci jejich tvorby, ale zároveň odmítá dělení literatury na mužskou a ženskou, neboť "ženy psaly vždycky, stejně jako muži, jen se o nich tolik nemluvilo". Proč je v dějinách české literatury málo spisovatelek? Není to proto, že by ženy nepsaly. Aby stvořily díla, která si stále zaslouží pozornost, musely odložit vařečky a vystoupit z rolí manželek a matek. Spisovatelky 19. a 20. století tvořily navzdory společenskému očekávání, životním útrapám i žárlivým manželům. Oblíbená autorka Jana Poncarová představuje intimní portréty osmi spisovatelek, na které školní osnovy zapomněly: F. Háj, Felix Téver, Růžena Svobodová, Amálie Kutinová, Vlasta Javořická, Olga Barényi, Marie Majerová a Popelka Biliánová