Berlínská vypravěčka, dcera někdejší východoněmecké punkerky a angolského studenta, neustále udržuje rozhovor s kýmsi blíže nespecifikovaným. Podle oslovování a typu otázek můžeme jen tušit, že se jedná o dávno zesnulého bratra, jindy o amerického imigračního úředníka nebo psychologa, případně o rozhovor s vlastním já. Olivia Wenzel píše srdceryvně i humorně o původu i ztrátě, o radosti ze života, osamělosti a rolích, které člověku přisuzuje společnost.