Druhá kniha Jana Valíka Poslední Vest je příběhem oscilujícím mezi prózou a poezií, kdy vyprávěcí linie je dotvářena krátkými čtyřveršími. Text vykazuje znaky samoty jedince a hledání životní cesty. Nečekejme však žádnou naději, nestane se žádný zázrak, zapomeňme na pohádky. Nabízí se spíše temná píseň z pohraničí v kombinaci s ilustracemi výtvarnice Terezy Jiráskové a s doslovem básníka Alexandra Pecha, který příběh dialogicky rozvíjí o další možnosti narace. Poslední Vest je situován pod stolovou horou Schneeberg, ale může se odehrávat kdekoliv jinde; je to příběh s universálnějším přesahem ne nepodobný dávným mýtům či tajemným pověstem.