Kniha Pohyblivý písek ale kupodivu není o smrti a zkáze, ale o tom, co to je lidská bytost. Autor prošel cestou od dětství až do dnešních dnů a vyprávěl o záležitostech, které na něj měly určující vliv, i o lidech, kteří ukázali nové možnosti. Píše o ženách a mužích, které nepotkal, ale přál by si to. Píše o lásce a žárlivosti a o odvaze a strachu. A o tom, jaké to je žít s nemocí, která vás ohrožuje na životě. Tato kniha vypráví také o malířích před čtyřiceti tisíci lety, kteří si pro své umění vybrali ta nejtemnější místa v jeskyních. Anebo o strašidelných příšerách, které se odjakživa snažíme udržet v hlubokých slujích pod švédskou půdou. Je to kniha o lidskosti a o tom, jak jsem žil svůj život. A v neposlední řadě také o radosti z žití, která se vrátila, když se autorovi podařilo vyhrabat se z pohyblivého písku, který ho málem stáhl pod zem.