V novele skládá debutující prozaička Zita Maršíková mozaiku neklidu současné společnosti. V centru místy něžného, místy hypnotického vyprávění stojí mladá dívka skrývající se za kulisami dávné monarchie před vlastní minulostí, která se ale vynořuje s každým dalším "potkáním". Stejně jako ona i ostatní obyvatelé vídeňských bytů či polských hotelů balancují na hraně existenční nejistoty: hledají stabilitu, smysl ve světě, který se zdá být až příliš rozlehlý, hledají místo k životu nebo místo, kde se dá alespoň zahřát. Vedle občasných průsečíků spojují postavy i jejich výstřední charaktery. Osm kapitol této knihy je tak obrůstáno jediným útěkem.