Kniha poezie výrazného českého básníka, trvale se hlásícího k surrealistickému literárnímu odkazu. V třetí části je pomyslné jádro knihy. Zde František Dryje opouští propracovanost kratších básní první části i osobní, jímavou notu části druhé a pouští se tam, kam se pustili před nim -- Karel Šebek, ale i Ivan Diviš či Jan Zábrana: "povoluje" si výrazovou volnost, prostořekost, tvarovou svobodu, není a nechce byt pečlivým architektem básně, ale médiem, skrze něž prochází strhující proud textu. Zde nalezneme i silné aspekty společenské. - Jan Šulc.