Další básnická sbírka současného českého autora přináší poezii, která se pokouší definovat tenkou hranici mezi bolestí a nadějí v prozření a v nalezení čistého smyslu žití, vysvětlující zčásti jeho samotu, citlivou křehkost, smutek a vztek. Verše autorovy celistvé básnické výpovědi, čteno s touhou po porozumění, od prvního k poslednímu, všechny spolu souvisí. Je to óda na vzácné vidění a vnímání sebe samého jako celistvou bytost složenou z obojího, dobra i zla. Podle něho člověk se neobaluje nasbíranými zkušenostmi, vědomostmi, ale se odkrývá, božskou energií, až do svého nitra.