Improvizace a otevřený přístup se v 80. letech minulého století staly nutností v každodenním životě i v praxi architekta. Někteří tvůrci dovedli z nedostatků vytěžit přednost a osobitý, nestárnoucí rukopis. Publikace editorů Petra Vorlíka a Jana Zikmunda z Ústavu teorie a dějin architektury z Fakulty architektury ČVUT v Praze a jejich kolegů se zaměřuje na charakteristické přístupy, jimiž se architekti v éře normalizace vyrovnávali s nedostatky centrálně řízené socialistické stavební výroby.