Jsme tím, za koho se považujeme, nebo tím, koho v nás vidí druzí? „Být panem Hydem je snadné, stát se doktorem Jekyllem ne.“ K tomuto poznání dospěje Pietro Vella, středoškolský profesor a později celkem úspěšný literát, který je celý život vázán důvěrným poutem ke své bývalé studentce Terese, s níž v mládí prožil tři roky vášnivého a výbušného vztahu. Jejich pouto je založeno na kompromitující informaci, kterou si vzájemně svěřili. Vzniklá důvěrnost je jejich tmelem, ale i zbraní, kterou jeden druhého drží v šachu. Co tak strašného provedli? Je lepší lásku živit milosrdnou lží, nebo nelítostnou pravdou? Podobá se láska lávě z vybuchlé sopky, nebo spíš stojaté vodě v bezpečném přístavu? Zná nás lépe ten, s kým jsme prožili celý život, nebo ten, s kým nás pojí intenzivní pocit důvěrnosti? Jsme tím, za koho se považujeme, nebo tím, koho v nás vidí druzí? To jsou jen některé z otázek, které klade Domenico Starnone ve svém posledním románu Důvěrnosti, jež je spolu s Tkaničkami, vydanými Knihou Zlín v roce 2019, součástí jeho přesvědčivé „Citové trilogie“. Čtenáři se opět můžou nechat vést sugestivním vyprávěním o složitém propletenci životů blízkých osob, které k sobě někdy mají nepředstavitelně daleko, a zejména o tom, že pokud se nedopustíme přestupku jen proto, že k tomu nemáme odvahu, neznamená to, že jsme dobří.