Pátá prozaická kniha prozaičky a historičky umění Mileny Slavické (* 1949) je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky, psaným formou fiktivních dopisů určených anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat. Slavická mistrovsky pracuje s aluzemi a mnohovýznamovostí. Text je literárně vytříbený, s hlubokým filosofickým a existenciálním přesahem. Je introspektivní, meditativní a intertextuální - odkazuje mimo jiné na literární, filosofické a historické myšlení takových osobností, jako byli Hannah Arendtová, Simone Weilová, Klaus Mann, Sylvia Plathová další. Rukopis osciluje mezi subjektivními reflexemi a dialogy a úvahami nad dějinami 20. století