Číslo, které nosí Albrecht Weinberg i ve svých 98 letech na předloktí, s léty vybledlo. Jeho vzpomínky jsou však oproti tomu zcela zřetelné a jasné. Pohnutý životní příběh německého přeživšího holocaustu. Vzpomínky na mládí, vzestup nacistů, na přátele, kteří najednou přestali být přáteli, a na to, jak ztratil rodinu. Také na Friedel, jeho sestru, s níž si slíbili, že na sebe budou jednou provždy dávat pozor. Společně unikli holocaustu a emigrovali do USA. O desítky let později, když se Friedel už nedařilo dobře, se oba společně vrátili zpět do Německa. Albrecht ji tu provázel až do její smrti a při tom poznal její ošetřovatelku Gerdu. Teprve jí se otevřel a začal vyprávět svůj životní příběh.