Rozsáhlá antologie obsahuje ukázky z tvorby jedenatřiceti makedonských básníků, kteří výrazně zasáhli do literatury své země ve druhé polovině dvacátého století. Během uplynulých pěti desetiletí se makedonská poezie profilovala jako svébytné literární hnutí, které se pokusilo básnickým způsobem přiblížit a podat obraz doby a světa, v němž jeho tvůrci žili. Jejich hlavním úkolem se nejdříve stalo kultivovat jazykový základ a vytvořit z něj univerzální nástroj pro intenzivní poetickou reflexi. Postupně se básníci snažili vést dialog s vývojovými tendencemi i zachycovat každodenní život. V poezii se rovněž odrážely estetické dispozice, surrealistická obraznost, opravdové niterně prožitky i experimentální tendence. Tyto skutečnosti pak přesvědčivě dokládají, že dnešní makedonská poezie se svou významovou mnohoznačností stala zcela nezastupitelnou a originální součástí makedonského bytí a kultury.