Vedle tzv. české otázky byla ve 20. století souběžně reflektována i naše „evropská otázka“, kterou intenzivně diskutovaly tehdejší politické, intelektuální a kulturní elity. Iniciační osobností byl v tomto ohledu Tomáš G. Masaryk se svou knihou Nová Evropa (1918/1920). Během dynamického „třicetiletí“ 1918–1948, které patří ke stěžejním obdobím českých moderních dějin, představovaly koncepty Nové Evropy, Panevropy, resp. přemítání o české (československé) úloze v Evropě a v rámci geopolitické dichotomie Západ–Východ, základní téma zdejšího diskursu. Antologie je tvořena pěti desítkami dobových textů různých žánrů, od autorů liberálních, konzervativních a socialistických až po komunistické a fašistické, reprezentující důležité souvislosti, tendence a kontroverze české „evropské otázky“.