Široce koncipovaný román osobitého českého autora je odkazem na velká díla modernistické literatury. Románový projekt je vystavěn na půdorysu velkých modernistických románů - nejen Proustova Hledání ztraceného času, ale i Kafkových románů, Haškova Švejka či Klímova Utrpení knížete Sternenhocha. Od velkých autorů si Richard Popel bere potřebu experimentujícího psaní a vypravování; zároveň ale tyto romány, především Proustovo Hledání, nostalgicky v příběhu odsouvá do minulosti jako něco, co bylo, ale už není. Román v postapokalyptickém duchu líčí svět v lecčems podobný světu Topolova Citlivého člověka - svět, který se jeví jako neproniknutelný chaos, jenž vytrhal všechny tradiční kořeny a přináležitosti a nabízí jen provizorní přežívání. Právě v kontrastu s obrazy současnosti o to sugestivněji působí ony velké romány minulosti, k nimž se odkazuje.