Kniha představuje vůbec poprvé Karla Kryla jako prozaika. Vedle stěžejní rozsáhlé prózy Člověk, kterou napsal v mnichovském exilu na počátku sedmdesátých let a v níž konfrontuje svá mladá „teplická léta“ s pronikavou reflexí situace exulanta, jsou v knize obsaženy i dosud knižně nepublikované povídky, pohádky, fejetony a úvahové a příležitostné texty. Kniha ukazuje, že Karel Kryl byl člověkem renesančního záběru: vedle písňové tvorby, která patří k tomu nejdůležitějšímu v novodobé české kultuře, byl i básníkem, pronikavým publicistou, malířem, kreslířem, sochařem – a neopominutelným prozaikem.