|
Mohlo by vás také zajímat: Kalendárium vybraných výročí osobností města Zlína v aktuálním roce
Regionální osobnosti (Zlín)
* 16. 3. 1837 Zlín-Mladcová
† 11. 6. 1906 Zlín-Mladcová
Pedagog, jazykovědec, etnograf. Významná osobnost moravské vzdělanosti a
kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního života na
Moravě.
 Podrobný životopis, bibliografii díla, sekundární literatury a mnoho dalších
informací najdete na webu o Františku Bartošovi –
www.frantisekbartos.cz.
* 7. 3. 1898 Uherské Hradiště
† 23. 8. 1965 Sao Paolo (Brazílie)
Podnikatel. Nevlastní bratr Tomáše Bati. Po jeho tragické smrti v roce 1932 se
ujal řízení celého závodu. V červnu 1939 odešel do exilu do USA a v roce 1941 do
Brazílie. V roce 1947 byl odsouzen Národním soudem za to, že se veřejně
nepřihlásil do odboje proti nacistům. Rozsudek byl zrušen v roce 2007 a jeho
jméno bylo očištěno. Je autorem publikací Spolupráce, Za obchodem kolem světa,
Budujme stát pro 40 000 000 lidí atd.
Odkazy
* 3. 4. 1876 Zlín
† 12. 7. 1932 Otrokovice
Průmyslník. Spolu se svými sourozenci založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnický
závod, po bratrově smrti v roce 1908 se stal jeho jediným vlastníkem. V roce
1931 přeměnil podnik na akciovou společnost budující další podniky doma i
v zahraničí. Proslavil se aplikací nejnovějších amerických podnikatelských
aktivit (fordismu, taylorismu apod.). Zasloužil se mimořádně o rozvoj města
Zlína, kde byl v letech 1923–1932 starostou. Zahynul při letecké havárii
v Otrokovicích 12. 7. 1932.
Odkazy
* 10. 10. 1891 Zlín
† 15. 9. 1958 Brno
Architekt, urbanista, sochař. Výrazná osobnost zlínské
meziválečné architektury. Studoval u profesorů Josipa Plečnika a Jana Kotěry.
Podle jeho projektu byla realizována stavba zlínské radnice (1923). V letech
1924–1933 byl zaměstnán ve stavební kanceláři firmy Baťa. V polovině dvacátých
let projektoval první průmyslové budovy s železobetonovou konstrukcí pro firmu
Baťa. V letech 1930–1932 zpracoval plán Velkého Zlína pro 100 000 obyvatel,
podle něhož se téměř dvacet let stavělo. Od roku 1933 do roku 1946 působil jako
první městský architekt Zlína. Jeho jméno je spojeno s Masarykovou pokusnou
měšťanskou školou (1928), obchodním domem (1931) a Velkým kinem (1933),
Památníkem Tomáše Bati (1933, dnešní Dům umění). V letech 1946–1949 byl
zaměstnán na Zemském národním výboru v Brně jako zemský plánovatel pro Moravu a
Slezsko. V roce 1949 byl nucen jako jeden z blízkých spolupracovníků Baťovy
rodiny opustit Zlín. V letech 1949–1951 pracoval ve Výzkumném ústavu
architektury v Brně jako kreslič. K jeho sochařským dílům patří řada portrétních
bust významných osobností, např. Tomáše Bati, Jana Amose Komenského, Františka
Bartoše.
Odkazy
 Jiří
Hanzelka
* 24. 12. 1920 Štramberk
† 15. 2. 2003
Miroslav Zikmund
* 14. 2. 1919 Plzeň
Nejslavnější dvojice českých cestovatelů. Vydali řadu cestopisných próz a v
mnoha časopisech uveřejnili cestopisné reportáže. Jsou také autory čtyř
celovečerních a 147 krátkometrážních filmů. Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně
věnovali cestovatelé svůj rozsáhlý archiv a na jeho základě zde vznikla stálá
expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, která je souhrnem
jejich poznatků z cest s množstvím dokumentů a fotografií. Z díla: Afrika snů a
skutečnosti, Afrika kolem Tatry, Jižní Amerikou, Tam za řekou je Argentina, Za
lovci lebek, Přes Kordillery, Mezi dvěma oceány, Obrácený půlměsíc, Tisíc a dvě
noci, Světadíl pod Himalájem, Zvláštní zpráva č. 4, Cejlon ráj bez andělů, Život
snů a skutečnosti, Velké vody Iguazú. Samostatně vydal Miroslav Zikmund
publikaci Modrý Mauritius …a přece Austrálie!, a v roce 2002 ve spolupráci s
Petrem Horským a Miroslavem Náplavou knihu Sloni žijí do sta let. Miroslav
Zikmund i Jiří Hanzelka jsou nositeli Ceny města Zlína.
Odkazy
* 26. 10. 1901 Idrija (Slovinsko)
† 6. 6. 1996 Brno
Světově uznávaný architekt. Je označován za tvůrce zlínského funkcionalismu.
Po studiích na ČVUT v Praze pracoval v letech 1925–1926 u Le Corbusiera v
Paříži. V roce 1930 nastoupil jako vedoucí projektant u firmy Baťa, kde působil
do roku 1946. Je autorem cele řady staveb v ČR i v zahraničí, ve Zlíně např.
hotelu Moskva (společně s Miroslavem Lorencem 1931), evangelického kostela
(1935), základní školy na Zálešné (1935), několika rodinných domů včetně
vlastního (1935), 21. budovy Baťových závodů (1936–1938), obytných domů (Zalešná,
Obeciny), dále Společenského domu v Otrokovicích (1933–1936) aj. Mimo Zlín
navrhl např. obchodní domy v Bratislavě, Amsterodamu, Borově v Chorvatsku,
Liberci, výstavní pavilony v Praze, Bruselu a Paříži, budovy různých univerzit
v Bratislavě atd. Přednášel a projektoval v USA, Rusku, Polsku, Jugoslávii a
v dalších zemích. Od roku 1985 byl čestným členem Amerického institutu
architektů. Za svou činnost pro Zlín je prvním nositelem Ceny města Zlína
(1993).
Odkazy
* 26. 1. 1917 Vsetín
† 21. 6. 2004
Sochař, designér a
pedagog. V letech 1939–1944 studoval na Škole umění ve Zlíně u profesora
Vincence Makovského. V roce 1947 založil a vedl na zlínské Škole umění obor
tvarování strojů a nástrojů. V roce 1961 byl jmenován řádným profesorem Vysoké
školy uměleckoprůmyslové v Praze. Autor řady sochařských děl (ve Zlíně např.
socha Niké před sportovní halou Novesta).
Odkazy
* 9. 6. 1896 Holešov
† 11. 2. 1943 Vratislav (Polsko)
Architekt. Za války byl jako velitel odbojové skupiny Obrana národa na
Zlínsku zatčen a ve Vratislavi popraven. V roce 1922 začal studovat
architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jana Kotěry,
později Josefa Gočára. V letech 1924–1930 pracoval v ateliérech předních
pražských architektů. V letech 1930–1932 působil ve stavební kanceláři firmy
Baťa ve Zlíně, od roku 1933 do zatčení v roce 1940 byl samostatným architektem
ve Zlíně. Nejzávažnějšími pracemi jeho baťovského období jsou dva projekty:
Společenský dům ve Zlíně (s Vladimírem Karfíkem) a Velké kino (1932 –
odmítnuto). Je autorem četných obytných, občanských a výrobních budov ve Zlíně a
okolí. Rozvíjel ve zlínském prostředí podněty tzv. internacionálního stylu,
zejména jeho corbusierovského pojetí. Realizoval v krátkém období před tragickou
smrtí na 50 objektů, hlavně rodinných vil a činžovních domů. K nejvýznamnějším
patří: dům Fr. Javorského 1932, kavárna A. Minaříkové 1938, útulek pro přestárlé
1938, dva činžovní domy z let 1940–1941 (na dnešní Lorencově ulici ve Zlíně),
spořitelna a škola v Napajedlích, kasárna v Holešově.
* 3. 6. 1900 Nové Město na Moravě
† 28. 12. 1966 Brno
Sochař, designér, scénograf, vysokoškolský pedagog. Byl spoluzakladatelem
zlínské Školy umění, působil v ní v letech 1939–1945. Zabýval se průmyslovým
designem, byl prvním českým výtvarným umělcem, jenž spolupracoval s konstruktéry
na tvarovém a ergonomickém řešení stroje. Proslul surrealistickou plastikou i
monumentální sochařskou tvorbou. Jeho nejznámějšími díly jsou pomníky –
podobizny historických osobností, např. J. A. Komenského. Ve Zlíně vytvořil řadu
sochařských děl, jeho Partyzána je možné zhlédnout v Komenského sadu ve Zlíně.
Odkazy
* 2. 11. 1887 Zlín
† 19. 11. 1957 Praha
Historik, profesor Univerzity Karlovy v Praze, předseda Československé
společnosti historické. Pracoval jako archivář Národního muzea, působil jako
profesor světových dějin. Jeho první literární práce je věnována historii
rodného města. Dlouhá léta spravoval zlínský městský archiv, spolupracoval při
zakládání muzea a sbíral materiál k dějinám města. V letech 1940–1941 vycházelo
na pokračování v časopise Zlín Svědectví zlínské minulosti, ve sborníku Duchovní
kultura zlínské oblasti vyšly Přehledné dějiny Zlína, v Časopise Matice moravské
v roce 1947 Dva problémy z městských dějin moravských. K výročí povýšení Zlína
na město vydal publikaci 550 let města Zlína (1947). V římským archivech
zpracoval dokumenty pro edici Monumenta Vaticana. Z jeho písemné pozůstalosti
byla v roce 1987 otištěna část jeho pamětí, zachycující jeho dětství, prožité ve
Zlíně.
Odkazy
 Tom Stoppard (vlastním jménem
Tomáš Straussler)
* 3. 7. 1937 Zlín
Dramatik, spisovatel, žije ve Velké Británii. V češtině vyšla jeho hra
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1968). Městské divadlo Zlín uvedlo v
sezoně 1990-91 jeho hru Jsem volný jak ten pták a pražské Divadlo komedie jeho
divadelní hru Arkádie. V normalizačních letech podporoval český disent, od roku
1984 je českým nezávislým tvůrcům udělována rovněž Cena Toma Stopparda za
významné básnické, prozaické nebo esejistické dílo. Spolupodílel se na filmovém
scénáři Zamilovaný Shakespeare (1998), za který získal cenu americké filmové
akademie Oscar. Je nositelem Řádu Britského Impéria, roku 1997 byl pasován
královnou Alžbětou II. do rytířského stavu a roku 2000 se mu dostalo i
nejvyššího osobního ocenění Order of Merit.
Odkazy
* 11. 12. 1900 Březové Hory
† 3. 5. 1993 Zlín
Výtvarnice, scenáristka a režisérka. Je považována za spoluzakladatelku
českého animovaného filmu. Natočila více než padesát animovaných filmů, v nichž
dokázala originálním způsobem oživit různorodý netradiční materiál, např.
textil, vlnu, korálky, vizovické pečivo. V roce 1942 vytvořila ve Zlíně první
československý loutkový film Ferda Mravenec, o čtyři léta později proslulou
Vzpouru hraček, která zvítězila na mezinárodních festivalech v Benátkách, Cannes
a Bruselu. Do historie světového animovaného filmu se zapsala i dalšími snímky –
Ukolébavka, Nepovedený panáček, pohádkami Zlatovláska, Míček Flíček, Pasáček
vepřů.
Odkazy
* 23. 7. 1926 Brumov-Bylnice
Prozaik, fejetonista, publicista, rozhlasový redaktor. Pracoval jako dělník v
Baťových závodech. Vystudoval Baťovu odbornou dvouletou obuvnickou školu, v
letech 1944–1946 studoval na zlínské obchodní akademii pro zahraniční obchod. V
roce 1963 vyšel jeho první román Rušný dům z prostředí učňovských internátů. Z
díla: Sekera, Morčata, Jaro je tady, Český snář, Srpnový rok, Jak se dělá
chlapec, Milí spolužáci, Nepaměti, Cesta na Praděd, Poslední slovo, Polepšené
pěsničky, Hodiny klavíru. Je autorem známého textu Dva tisíce slov (1968). V
době normalizace vycházela jeho díla pouze v samizdatu. Za svou tvorbu obdržel
např. Cenu George Orwella či Cenu Egona Hostovského.
Odkazy
* 27. 10. 1913 Prostějov
†18. 8. 1998 Stražisko
Vědec, chemik, vynálezce, spisovatel. Je považován za průkopníka moderní
chemické disciplíny – makromolekulární chemie. Po uzavření vysokých škol 17.
listopadu 1939 nastoupil u firmy Baťa. Po válce se stal jedním ze tří děkanů
nově zřízené Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. K jeho největším
vynálezům patří výroba kontaktních čoček. V roce 1959 inicioval založení Ústavu
makromolekulární chemie, jehož se stal prvním ředitelem. V roce 1990 byl
jmenován předsedou Československé akademie věd. Za svůj mimořádný přínos k
rozvoji naší vědy se stal nositelem četných domácích i zahraničních vyznamenání.
Byl čestným doktorem předních univerzit. Napsal také autobiografickou knihu s
názvem Vzpomínky.
Odkazy
* 19. 9. 1922 Kopřivnice
† 21. 11. 2000 Praha
Sportovec, lehký atlet, olympijský vítěz. Jako patnáctiletý nastoupil do firmy
Baťa, kde zvítězil v tradičním běhu Zlínem v roce 1941, který se stal začátkem
jeho sportovní kariéry. Ta trvala až do začátku roku 1958. Osmnáctkrát překonal
světové rekordy na tratích od 5 km až po 15 mil a 30 km. Na olympijských hrách
získal čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili na 5 a 10 km, v maratonu byl
trojnásobným mistrem Evropy. V roce 1957 se zúčastnil zlínského běhu Přes
valašské kotáry, v roce 1958 zvítězil na mezinárodním přespolním běhu ve
španělském San Sebastianu. V roce 1975 mu jako prvnímu českému sportovci byla
Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO udělena Cena Pierra de Coubertina.
V roce svých 75. narozenin zvítězil v anketě O nejlepšího sportovce století
města Zlína.
Odkazy
* 3. 11. 1910 Ostroměř
† 5. 4. 1989 Zlín
Filmový režisér, výtvarník, scénárista. Jeden ze zakladatelů českého
animovaného filmu. Největší ohlas získaly jeho filmy kombinující živé herce a
reálné interiéry či exteriéry s trikovými záběry, jako dnes již legendární Cesta
do pravěku (spolupráce s Josefem Augustou a Zdeňkem Burianem), Vynález zkázy,
Baron Prášil, Bláznova kronika, Ukradená vzducholoď a Na kometě. Úspěšné byly
také jeho animované filmy Vánoční sen, Inspirace, Podkova pro štěstí, Král Lávra
nebo Pohádky tisíce a jedné noci.
Odkazy
Miroslav Zikmund
Viz Jiří Hanzelka.
|
domů
Tomáš Baťa
František
Vincenc Makovský
