Stále živá tradice

Lid náš selský méně zpívá, pole i luka ozývala se dříve zpěvem,
pracují nyní mlčky jen ledabylé žerty provozujíce.

(Karel Jaromír Erben, 1863)

Písně národní s touto nebo nejdéle příští generací vymizejí načisto z lidu.

(František Bartoš, 1881)

Naše doba není lidové písni přízniva, nevím, zda úplná hudecká muzika ještě kde existuje, zatláčí ji hudba dechová.

(Vítězslav Novák, 1940)

Vymírají hudci, utichají cimbály. Písně se na nás dívají jen ze sbírek.

(Karel Plicka, 1948)

Jsem rád, že se tato starostlivá proroctví nesplnila. Naštěstí lidová píseň a hudba procházely svým nezávislým vývojem, který je popsán v úvodu této publikace. Žít dále však mohla, třebaže v pozměněné podobě, jen se svými interprety. Nenaplnila se ani obava Leoše Janáčka, který tvrdil, že lidová píseň vyhyne, jakmile většina národa bude znát noty. Naopak náš katalog cimbálových muzik přesvědčuje, že rozhodující roli v jejich dalším vývoji hrály školy, soubory, kulturní instituce. Krajská knihovna v edici Zlínský kraj představuje především ty hodnoty, které jsou pro náš kraj typické. Památky, přírodu, lidovou architekturu, zvyky, zvláštnosti kraje, tradice. Cimbálové muziky určitě patří k dotváření charakteru kultury našeho kraje. Již zmiňovaný Janáček tvrdil, že „prakolébka písně české je před hranicí nebo těsně za hranicí Moravy“. Buďme rádi, že to platí i dnes. Snad k udržení této vzácné tradice přispěje i tato publikace.

Jiří Severin

.